Cesta k textu na webu --> www.cssb.cz / O nás / Rady a Zajimavosti / Psychologie / Rodina a psychická porucha

 

RODINA A PSYCHICKÁ PORUCHA
Považuji za nutné upozornit, že stále více se setkáváme s dětmi, které žijí v prostředí nevyhovujícím pro jejich vývoj, s psychickými poruchami dětí způsobenými jejich výchovou, s dětmi týranými, zanedbávanými, s dětmi hledající únik ze světa, v němž žijí, který uskutečňují nejrůznějšími způsoby od útěku z domova přes drogy až k sebevraždě.
Jasné je, že se na jejich vzniku podílejí jak faktory dědičné, tak vlivy prostředí. Jedním z vlivu prostředí je rodina. Má-li být rodina stabilní, je nutné, aby její členové byli psychicky v pořádku.
Bolest psychická či bolest duše je nezměřitelná. Chápe ji jenom ten, kdo má zkušenost se svou vlastní bolestí. Vzniká jako výsledek nevšímaní, ponižování, výsměchu, urážek, opovrhování či záměrného zastrašování. Na rozdíl od tělesné bolesti přetrvává dlouho po ublížení. Následek je pak trvalé pocity méněcennosti, stavy úzkosti, pocity nedostatečnosti a nedostatek sebedůvěry. Dítě, které je svým okolím ponižované nebo nadměrně kritizované, se nenaučí vážit si samo sebe. Svoji nejistotu může naopak kompenzovat agresivním napadáním slabších vrstevníků, tak jak to vidíme v případech šikany. Jinou reakcí je, že se dítě uzavře do sebe, přestane komunikovat s okolím a tváří se, jako by nebylo.
Děti trpící nedostatkem lásky, jsou zoufalé, nevědí si rady, tiše čekají, že jim někdo projeví svůj zájem, ocení je pohlazením nebo pochvalou. Tyto děti trpí nedostatkem lásky uprostřed odpovědných dospělých, kteří si pro náročnou práci samého dítěte nevšimnou. Klinická zkušenost ukazuje, že většina dětí, které spáchají sebevraždu, dávají svůj úmysl najevo dlouho předtím. Varovné znaky můžeme nacházet v jejich chování, které je vyhýbavé, sociálně stažené, v převládající smutné náladě, v záchvatech zlosti a zdánlivě neodůvodněného pláče. Rizikovým faktorem je hrozící rozvod v rodině, rodinné násilí, útěky z domova experimentování s drogami nebo alkoholem. V jiném kontextu to může být opakovaně deklarovaná touha mstít se blízkým osobám za křivdu. Každý pokus o sebevraždu je skrytým testem našeho zájmu a ochoty pomoci. Domnívám se že každý „demonstrativní“ pokus o sebevraždu je vážným signálem, kterým nám dítě dává velkorysou šanci přispěchat mu na pomoc. Nikdy nevíme, jestli to není šance poslední.


MATEŘSKÁ LÁSKA - PŘEHNANÁ
Mateřská láska z individuálního pocitu se proměnila ve společenský fenomén a došlo k zásadním společenským změnám, které ovlivnily další sociální revoluci. A to přineslo další problém: láska ženy se přeorientovala na lásku k dětem, a v důsledku toho se zkomplikovaly vztahy mezi mužem a ženou.
Přehnaná mateřská láska je, když je láska k dětem silnější než láska k manželovi a když děti zaujímají v hodnotovém žebříčku ženy první místo, zatímco otec a často i matka sama jsou odstrčeni do pozadí.
Několik kritérií, podle nichž přehnanou mateřskou lásku poznáme. Jsou to především nemoci a složité životní problémy dětí. Za druhé se muž nedostatečně realizuje, je nemocný a vyvine se u něho alkoholismus. Za třetí se dostaví velké rodinné problémy.
První a nejdůležitější příčina spočívá v tom, že žena si neuvědomuje smysl svého života, a následkem toho se jí naruší hodnotový žebříček. (uvedu příklady hodnot zdraví, rodina, přátele, koníčky, práce
Práce, koníčky, zábava, dlouho nic a pak rodina
Druhou příčinou jsou podobné problémy u rodičů a prarodičů. Zpravidla se problém táhne z minulosti rodu a předává dědičně dalším potomkům.
Třetí příčinou jsou morální principy a tradice současné společnosti, které lidi nutí, aby kladli děti na první místo v životě.
Čtvrtou příčinou je primární zvířecí samičí smysl, jenž se však v člověku zdeformoval a přetvořil v pocit vlastnictví. Žena má ve vztahu k dítěti pocit vlastnictví a ten jí dává naději, že její cit bude opětován. Svazek matka-dítě je velmi silný a vzniká v něm taková příchylnost, kterou se nezřídka nepodaří roztrhnout ani do konce života.
Připoutání, egoismus, pýcha, přání seberealizace skrze dítě a podobně.
V případě kdy se žena soustřeďuje jen na nenarozené dítě a manžela odstrčí do pozadí, nebo ho dokonce přestane milovat, dítě se bude už v matčině lůně vyvíjet s problémy a rodina prožije období životních zkoušek.
Když se žena nachází v období, kdy se probouzí její mateřství, od muže se očekává, že bude vůči partnerce starostlivější, pozornější a něžnější než dříve. Měl by se často zdržovat v jejím prostoru a poskytovat ji maximum podnětů, aby mohla svou lásku rozvinout. Muži si to zpravidla neuvědomují a namísto toho se naopak soustřeďují na práci či jiné a často dochází k nevěře.
Příkladem: Psychologové používají termín psychický incest. Projevuje se tím, že matka využívá lásku k synovi jako náhražku za lásku obecně k muži, a to má za následek, u chlapce se nevyvinou mužské vlastnosti, je například infaltivní, zženštilý a nepřizpůsobený k životu, nedokáže si vytvořit rodinu a šťastný život, je agresivní a to ve vztahu k hluboce milující matce. 
Pokud se ženina láska koncentruje na děti, nemůže se v plné míře projevit ve vztahu k manželovi, znemožňuje plnohodnotné sexuální vztahy mezi manželi a vytváří v ženském organismu energetickou stagnaci, což následně vyvolává odpovídající nemoci. Hippokratova přísaha se nevztahuje pouze na fyzické tělo, ale také, a především na duši člověka! Samotný Hippokrates říkal: „Lékař, který je zároveň filozofem, se podobá Bohu“. Takový doktor ženě i jejím dětem pomůže pochopit podstatu těžké nemoci a poradí, jak nalézt východisko z těžké situace.
Psychické zrození znamená osvobození z matčina vlivu. Období psychického zrání a změn velkých v jeho psychice a ve vědomí člověka. Je to proces, při kterém se člověk odprostí od psychologické závislosti na rodičích a osamostatní se. Př. Pokud mladý muž brzy začne žít samostatně a přestane být závislý na rodičích, jeho psychické zrození proběhne rychle. Jsou případy, kdy se rodiče starají o dítě takřka až do jeho odchodu do důchodu, takže na úspěšné psychické zrození není vůbec šance.

Aspekt patologických vztahů rodičů a dětí vysvětlím na následujících příkladech.
1) Dcera studující vysokou školu žijící ve společné domácnosti s matkou, která ji materiálně pomáhala. Později studium úspěšně dokončila a nastoupila do práce, za několik měsíců začaly problémy o ona byla z práce propuštěna. Intuičně vycítila, že jejím problém je matka, takže se odstěhovala a našla si práci v jiném městě. Matka se snažila a pomáhala dceři ještě více, situace se opakovala, znovu se objevily problémy a dívka byla opět bez práce. 
Příčina takových událostí spočívá v porušení zásady, že dětem je třeba pomáhat jen v období, dokud nejsou samy výdělečné činné, a dále ať vydělávají samy. Tady poukazuji, že nadbytečný  mateřský cit a lítost prokazují člověku špatnou službu. 
2) Matky v dnešní době často vychovávají dítě samy a hlavní příčina tohoto jevu je také v přehnané lásce. Muži se v jejím hodnotovém žebříčku vůbec nenacházejí na prvním místě, a proto se v jejím prostoru neobjevují. Je známo, že neúplná a problematická rodina je důsledkem zvýšené lásky k dítěti a narušení hodnotového žebříčku. Konflikty v rodině spouštějí další problémy, které ovlivňují osobnost dítěte. Do života pak vstupují nevyrovnání mladí lidé, kteří si budují svůj život podle vzorů svých rodičů.
3) Žena v důsledku narušeného hodnotového žebříčku trpí, protože hodně sil věnovala práci, až z toho onemocněla. A protože mezi manželi skutečná láska nikdy neexistovala, její muž si našel milenku. S dětmi to vypadá na první pohled dobře, ale měli by si uvědomit, že pokud se nebudu věnovat vlastním rodinným vztahům, budou mít stejné problémy, jaké měli jejich rodiče.
4) V neúplné rodině bez muže se veškerá ženina láska a nevyužitá energie soustředí na dítě. Jenže takové dítě bude mít v budoucnu problémy, pokud se bude chtít v životě realizovat, zachovat si svou tvář a být šťastné. Do konce života totiž zcela neopustí matčinu „psychickou placentu“ Osamělé ženy by měly věnovat víc pozornosti samy sobě a rozvíjet svou ženskost, aby se stavu osamělosti urychleně zbavily…Pravá láska k dítěti předpokládá vytvoření šťastné dvojice, nikoli soustředění lásky a pozornosti na dítě. Tuto pravdu by si měly osvojit všechny budoucí a stávající matky.